From AMV.cz

AMV-Tvůrce-Přednášky: Narativní diskurs v AMV tvorbě

autorem je Viki

Narativní diskurs v AMV tvorbě

Shrnutí stejnojmenné přednášky ze dne 5.5.2007 (Brno, Animefest 2007).

Plánování a příprava

Každému z nás se občas přihodí, že dostane nějaký ten nápad. Cesta od nápadu na vytvoření AMV až k jeho realizaci ovšem není vůbec jednoduchá, naopak – je plná zatáček a obtížných míst, rozcestníky nikde a bez dobré mapy se můžeme záhy dostat na scestí. Co je tedy třeba vědět?

1. Mám nápad – zaujalo mě nějaké anime, líbí se mi nějaká muzika
2. Stanovuji si cíl (čeho vlastně chci dosáhnout) – moje AMVčko lidi pobaví, rozesmutní, přimeje je k zamyšlení, vyhraju jím AMV soutěž…
3. Přemýšlím o formě (jak to všechno bude vypadat) – devadesátisekundová jednohubka v rychlém tempu s dynamickým střihem bude klást určitě jiné nároky než desetiminutové romantické video s dojemným příběhem
4. Přemýšlím o obsahu (co bude uvnitř) – teď je vhodná doba uvažovat o možných tématech, postavách nebo konkrétních záběrech
5. Vybírám nástroje – pokud už vím, co a jak budu tvořit, zvažuji, čím budu tvořit

Zatímco nástrojům je obecně věnována velká pozornost a každé AMV batole bez zaváhání vyjmenuje alespoň 5 různých programů pro zpracování videa (což můžete jako myšlenkové cvičení hned vyzkoušet), obsah a forma klipů není zdaleka tak často diskutovaným tématem.

O čem AMV jsou

Následující dvě ukázky jsou rozdílné nejen po formální stránce, ale i po stránce obsahové. Zkusme nyní zapomenout, že jedna z nich je krátkým animovaným filmem a druhá klasickým AMV, a všimněme si jejich obsahu (zkuste ho třemi větami shrnout a spočítat dějová slovesa - zajímavé, ne?).
Ukázka: Ovčí úlet
Ukázka: Gun Dance
Po obsahové stránce tedy (a vaše stručné obsahy uvedených ukázek tomu určitě napovídají) nadále odlišíme dvě základní linie

• Jarníkovský narativní diskurs (viz 1. ukázka)
  • Tvůrce vypráví příběh (ve stylu poctivého filmařského řemesla Stevena Spielberga)
  • Nosná linie je dějová (ve stylu „Ayumi, měl bych tu takový animovaný kraťas, je to docela romantika, něco mi k tomu nazpívej, ať se to hodí.“)
  • Základem je scénář
• Wotanovský impresionismus (viz 2. ukázka)
  • Tvůrce se snaží vyjádřit dojem, náladu (ve stylu náladových scén Zhanga Yimou)
  • Hudební linie má nezanedbatelnou úlohu (ve stylu „Haló, mluvím s Bee Train? Tohle si poslechněte a potřeboval bych k tomu nakreslit pár scén – pěkný holky, velký kvéry. To vám půjde, ne?“)
  • Základem je plán, nikoli scénář ve vlastním smyslu slova

Vzhledem k tomu, že impresionistická větev se nachází kdesi na rozhraní alchymie, magie a dalších okultních věd, budeme se nadále pohybovat po pevnějším ledě vyprávění příběhů.

Chceme psát scénář

Chceme-li divákům představit příběh, budeme - chtě nechtě - potřebovat scénář. Osvědčenou antickou pětici částí dramatu nahradili moderní scénáristé zcela nenápaditými třemi základními částmi příběhu.

Přidržíme-li se tradičního označení, zjistíme, co všechno by v našem vyprávění nemělo chybět:

• Expozice - úvod, seznámení s hlavními postavami a jejich vztahy, jakož i s prostředím, v němž se příběh odehrává
• Kolize - zauzlení dramatického konfliktu, krystalizování srážky zájmů
• Krize - ústřední okamžik děje mezi fází, kdy se děj zauzluje, a fází, kdy se rozuzluje
• Peripetie - zvrat ve vývoji příběhu, změna situace, například prostřednictvím nových postav
• Katastrofa - rozuzlení, vyústění děje

Jak si ušetřit práci

Chceme-li svým AMV vyprávět příběh, máme několik možností, jak se nepředřít:

1. Zvolíme příběh, který je hlavní dějovou linií celého anime
   • Scénář už je vymyšlený (a mnohdy ani nebývá špatný)
   • Bohužel na něj má scénárista anime často třeba 26 dílů, zatímco nám připadnou 3 minuty (otrlejším 7 minut, ale ne že by to moc pomohlo)
   • Ukázka: From the Ashes
2. Zvolíme některou z vedlejších dějových linií příběhu
   • Scénář je v tomto případě již vymyšlený a může být i velmi krátký
   • Ukázka: Another Accidental Love Story
3. Rozhodneme se, že AMV nebude mít ucelený příběh, ale zařadíme do něj krátké dějové sekvence
   • Teď už se z relativně pevného narativního ledu dostáváme na nebezpečně křupající impresionistickou krustu, takže zase rychle zacouváme

Jak si poradit se začátky a konci

Říká se: „Konec dobrý, všechno dobré.“ Příběh ale nezvládneme odvyprávět bez dobrého začátku. A ten by měl splnit následující předpoklady:

• Uvede nás do prostředí
• Představí hlavní postavy
• Představí vztahy mezi nimi

Ukázka: Fate/Lost Requiem - v tomto AMV můžeme najít klasickou filmovou expozici, od celku k detailu
Ukázka: A Different Side of Me – v této ukázce tvůrce využívá bohatších vizuálních technik (více obrazových polí)
No a teď k těm koncům: Když už jsme hrdiny přivedli do průšvihu, do kterého by se bez nás (rozuměj: bez scénáristy) nikdy nedostali, je slušností je z té kaše taky vytáhnout, neboť diváka zajímá, jak to všechno skončí. Divák, naiva, totiž očekává nějaké

• Rozuzlení
• Zakončení

Ukázka: Klip Another Accidental Love Story, který je uveden i o odstavec výše, je dobrou ukázkou zakončení standardní filmovou technikou, od detailu k celku.
Ukázka: V ukázce Uber Depressing Video autor v závěru využívá sestřihu z konce celého anime seriálu (AMV je typickou ukázkou klipu zpracovávajícího příběh celého anime - viz bod 1 předchozího kapitoly).

Vybrané střihové techniky

Filmaři jsou švindlíři a s kamenným výrazem nám sebevědomě servírují falešné TIE Fightery nebo olifanty (na alespoň tucet neskutečných anime-rekvizit jistě přijdete sami), jako by se jednalo o nejběžnější věci na světě. Dobře totiž vědí, jakými pravidly je třeba se řídit, aby divák měl co dělat s tajením dechu a o vzniku jednotlivých obrázků moc nepřemýšlel.

Jednoty

Chceme-li diváka přesvědčit, že několik záběrů tvoří jedinou scénu, ač jsme záběry předtím posbírali tam či onde (na což samozřejmě divák přijít nesmí), měli bychom v těchto záběrech dodržovat jednotu některých prvků. Na níže uvedeném obrázku jsou dvě dvojice záběrů, jejichž zařazení za sebe nebude působit pravděpodobně - nebudou tvořit jednu scénu. Můžete zkusit přijít na aspoň pět dobrých důvodů, které toto tvrzení podpoří.

Záběry na dalším obrázku ilustrují, že při dodržení jistých pravidel je naopak dobře možné vytvořit jednu scénu nejen skládáním záběrů skládání záběrů za sebe, ale dokonce do sebe.

Pozn.: Ukázka pochází z AMV Worlds Unbroken, kde můžete v komentářích autorek najít i další zajímavé poznámky k jejich kouzlům s obrázky.
A nyní k těm slibovaným pravidlům. Pro zachování důvěryhodnosti a pravděpodobnosti je důležitá

• jednota prostoru a rekvizit
• jednota atmosféry (počasí, roční období)
• jednota osvětlení a barevná jednota (den a noc, barevné tónování)
• jednota optického vyjádření (celek x detail, filtry a ostrost kamery)

Pravidlo osy

A jdeme dál - záběry vypadají, jako že tvoří jednu scénu (dodržují výše uvedené jednoty). Co se na nich ale děje?
V levé části obrázku vidíme vždy dvojici záběrů, každá z dvojic by měla tvořit jednu scénu. Pravá část pak zobrazuje, jak situace vypadá ve skutečnosti.
V úvodu vidíme dvě proti sobě stojící dívky. Na diagramu je znázorněno, že stojí proti sobě a kamera je snímá z přední části scény.

Na druhé dvojici obrázků vidíme opět dívky stojící proti sobě (viz diagram vpravo), kamera ovšem tentokrát mezi snímáním jednotlivých záběrů překračuje znázorněnou osu.

Pravidlo osy říká, že všechny záběry scény by měly být natáčeny z jedné strany osy - překročení osy může diváka dezorientovat. Dvojici obrázků, na níž obě dívky hledí vpravo, nebude proto divák považovat za scénu jejich vzájemného dialogu, ale za záběr na dvě vedle sebe stojící hrdinky, jak je vidět na třetím obrázku.

Délka a čitelnost záběru

Stejně jako text může být čitelný lépe či hůře, i jednotlivé záběry mají svou čitelnost. Velký celek s mnoha detaily bude muset divák vnímat po delší dobu, aby vstřebal všechny informace a získal celkový dojem (pro podobenství s textem by se hodil třeba Heidegger), oproti tomu jednoduchý detail je čitelný velmi rychle (Josef Lada: Říkadla).

Ukázky dobře a hůře čitelného záběru jsou na následujících obrázcích.

Čitelnost záběru je třeba brát v úvahu zejména proto, že rychlé střídání špatně čitelných záběrů může diváka zmást (nemluvě o přímém nebezpečí pro epileptiky), zřejmé a dobře čitelné záběry v pomalém sledu naopak mohou působit nudně.

Vzhledem k tomu, že jednotlivé záběry po krátkou dobu využívá nejen technika lineárního střihu, ale také například technika obrazů v obraze, i v takovém případě je třeba s čitelností záběrů počítat. Na následujících obrázcích je zřejmé, že pro malá obrazová pole nebo obrazová pole zobrazená pouze po krátkou dobu autoři vhodně volí detaily, polodetaily či maximálně americké záběry.

Tempo a rytmus

Není asi třeba zmiňovat, že tempo vizuální složky by mělo vhodně doplňovat a podtrhovat tempo hudby (proto to, koneckonců, všechno děláme). V souvislosti s tím je dobré si uvědomit dvě věci:

• tempo skladby nezůstává ani zdaleka po celou dobu stejné
• tempo obrazové složky není určováno pouze tempem střihu, ale také například rychlostí pohybů kamery (nájezdy, švenky) nebo rychlostí akce odehrávající se v obraze

Následující ukázky se vypořádávají s výraznou změnou tempa, a to zdaleka nejen prostřednictvím změny rytmu střihu.
Ukázka: Caffeine Encomium - z pomalého tempa na rychlé (mimochodem, zkušené oko nepřehlédne tradiční expozici od celku k detailu)
Ukázka: Beautiful Lie - z rychlého tempa na pomalé

Rozeznění a doznění

Každý záběr má své místo a svůj čas. Důležité záběry, například ten úvodní nebo záběry zahajující tématické sekvence, pak mají i svoji vlastní kratičkou expozici, kdy ponechají diváka nadechnout a vnořit se do atmosféry - mluvíme o tzv. rozeznění záběru. Podobně na koncích důležitých celků, případně na konci celého AMV je třeba nechat záběr náležitě doznít (aby měl divák čas na ten příjemný pocit lehoučkého zamrazení v zádech).

V níže uvedených ukázkách jsou tentokrát ne zcela vydařené pasáže, kde některým záběrům není věnován ten správný čas.
Ukázka: Please Release My Paranoia - scéna s pejskem trvá téměr minutu
Ukázka: Don't get lost in heaven... or hell - oproti tomu v této ukázce má slečna v závěrečném záběru co dělat, aby se vůbec stihla objevit
Pozn.: Tyto dvě ukázky jsou pro tvůrce AMV přímo učebnicí. Zkuste si vzít papír a tužku a při jejich sledování si poznamenat, co všechno byste autorům doporučili řešit jiným způsobem. Doporučení: nalijte si k tomu něco ostřejšího.

Vztah mezi obrazem a hudbou

Jak už jsme zmínili, hudba a obraz tvoří v klipu dvě neoddělitelné složky. Jejich prolnutí a vzájemné doplnění je otázkou citu každého tvůrce. Platí ale, že

• hudba může dokreslovat pocity vyvolané obrazem,
• nebo může také působit jako ironie či protiklad k výjevům, které vidíme v obraze.

Cvičení: K hudbě, kterou právě posloucháte (a nesnažte se tvrdit, že ne), si zkuste vybavit obrazový vjem, a to nejen přirozenou asociaci, ale i tu protikladnou. K anime, na které se budete dneska dívat (ne, tady taky žádné výmluvy neprojdou), zkuste vybrat vhodný hudební doprovod (no, měl by být aspoň trochu jiný než ten, který už k němu přimontoval skladatel filmové hudby).

Jak si práci příliš neušetřit

V kapitole věnované scénářům jsme se zmínili o tom, jak si ulehčit již tak těžký úděl scénáristy a svůj příběh alespoň do jisté míry „převzít“. Při dodržování výše uvedených (a dobře míněných) doporučení není ale důvod váhat nad vytvořením příběhu zcela nového a filmové či seriálové postavy přivést do situací, do kterých je jejich scénáristé nikdy nepostavili. Pro inspiraci alespoň dvě ukázky příběhů, které by se bez tvůrců AMV nikdy nebyly odehrály (a uznejte, že by to byla škoda).
Ukázka: Transcending Love
Ukázka: Reflections