autorem je Viki
Filmová interpunkce
Podobně jako text má své tečky, čárky, vykřičníky a středníky, i film, a tedy i AMV, má svoji interpukci, která jednotlivé jeho části zdůrazňuje, propojuje nebo odděluje.
Softwarové nástroje obvykle podobné kejkle označují souhrnným příkazem „transitions“.
Ostrý střih
Za jedním záběrem bezprostředně následuje jiný. Nejobvyklejší způsob střihu (řazení záběrů „za sebe“). Záběry spojené prostřednictvím ostrých střihů najdeme typicky v rychlých, hlavně akčních pasážích – ostrý střih působí tvrdě, zdůrazňuje odlišnost jednotlivých záběrů, klade důraz na jejich střídání.
Zatmívačka, roztmívačka
Záběr jednoduše zčerná – pak hovoříme o zatmívačce. V přirovnání k běžné interpunkci je zatmívačka filmovou tečkou, označuje závěr tématické pasáže nebo celého videa.
Kromě standardního černého snímku je možné používat i zajímavější barevné zatmívačky.
Na zatmívačku ukončující vybranou pasáž klipu, nikoli celé AMV, musí samozřejmě navázat roztmívačka (jinak bychom se dál nedostali). Černý (případně jinak barevný) snímek se prolne s novým záběrem – podobně jako velké písmeno zahájí novou větu.
Stíračka
V klasickém pojetí je stíračka přechodem mezi záběry, kdy se v obraze objeví svislá linie, která stírá první snímek a za níž se objevuje druhý. Jedná se o nepřehlédnutelnou střihovou techniku.
V novějším pojetí rozumíme pod pojmem stíračka každý typ střihu, kdy jeden záběr nahrazuje druhý nejrůznějším způsobem. Softwarové nástroje nám umožnují velmi jednoduše realizovat širokou škálu stíraček (od převracení přes rozpad snímku na kousky až po zmuchlání záběru do kuličky a jeho odpinknutí krásnou vygenerovanou baseballovou pálkou). Doporučení je zřejmé: se stíračkami střízlivě.
Pod měděným nebem je dobrým příkladem mistrovského využití tradiční stíračky (svislá přechodová linie). Hlavní hrdinka zavírá a otevírá zasouvací dveře, na nichž už se před zraky diváků veze nový záběr. Zajímavé také je, že zatmívačky tohoto AMV jsou vesměs laděny do bílé barvy (jedná se tedy vlastně spíš o zesvětlovačky).
Fakt, že stíračka ani zdaleka nemusí znamenat pouze vzájemné nahrazení záběrů prostřednictvím jedné dělicí linie, potvrzují například X-Angels.
Prolínačka
Přechod mezi dvěma záběry, během kterého jeden obrázek postupně mizí a druhý se objevuje. V průběhu této doby jsou tedy vidět oba snímky zároveň (čemuž zastánci fotografování či filmování na skutečný film – jak předpotopní! – obvykle říkají „dvojitá expozice“).
Prolínačka je běžnou střihovou technikou, prostřednictvím které lze propojit v podstatě jakékoli záběry.
Použijeme-li přirovnání k běžné interpunkci, je prolínačka čárkou – záběry oddělené prolínačkou tedy tvoří souvětí, patří k sobě. Použití prolínaček je oproti ostrému střihu měkčí, mírnější (tradičně romantické scény). Jedním z obvyklých použití je například přechod do retrospektivy (flashback) nebo do snové pasáže.
Ve Znamení blíženců autor využívá prolnutí dívky namalované a skutečné.
Romantické Where My Heart Will Take Me je typickým příkladem AMV s měkoučkým střihem plným dlouhých, táhlých prolínaček (a zatmívaček/roztmívaček).
Mezititulky
Mezititulky jsou zde uvedeny spíš pro úplnost. Titulky oddělující dvě části AMV se používají zřídka. V klasickém hraném filmu plní mezititulky zpravila roli média informujícího o místě a času („Mys Canaveral, o pět let později“).
Stop-záběr („mrtvolka“)
I stop-záběr je v AMV tvorbě velmi netradičním interpunkčním znaménkem. Poslední záběr scény je na okamžik zastaven (někdy kombinováno se zatmívačkou nebo prolínačkou).
Někteří tvůrci AMV využívají stop-záběr nechtěně, a to v případě, kdy jimi vybraná scéna je do rytmu příliš krátká – z posledního záběru se pak stává mrtvolka, která vycpe časovou prodlevu do další doby.
Zaostření, rozostření
Efekt pomalého zaostřování na začátku záběru a rozostřování na jeho konci je určitou nadstavbou zatmívaček a roztmívaček. Jedná se o neobvyklý a zajímavý typ střihu. Vzhledem k tomu, že zaostření či rozostření hotového záběru není úplně snadný úkol (rozhodně náročnější než pro kameramana zaostřit nebo rozostřit filmovaný záběr), bývá tato technika využívána o dost méně. Nejčastěji pak v případě, kdy chcete přejít z detailu na polodetail (či naopak) postavy či jiného objektu v záběru a potřebujete zakrýt, že grafika na sebe nenavazuje přesně.