Slovníček - B
Barevný model
Metoda popisu barev pomocí tzv. barevného/barvového prostoru. Barvy viditelné lidským okem se dají popsat pomocí tří, nebo více libovolných, dostatečně rozdílných barev, nicméně často dojde k nepřesnostem. Pro různé účely se hodí různé modely. Běžně se používají tyto:
RGB - Používá se při vyjádření pomocí světel, například počítačové monitory.
CMY, CMYK - Vyjádření mícháním barev, používají grafici při tisku.
RYB -Červená, Žlutá, Modrá -"Malířské míchání". Děti se jej učí ve školách při výtvarné výchově. Samotní malíři neradi míchají, aby neztratili sytost barvy.
YUV, YCbCr - Používané v televizích, při ukládání videa a v lidském oku.
HSV - Metoda míchání barev, se kterou se lidskému mozku nejsnadněji pracuje.
LABS - používaná profesionálními grafiky, umožňuje kompletní práci s barvami, které je teoreticky schopno vidět dokonalé lidské oko. Žádná tiskárna ani monitor není schopna všechny barvy LABS zobrazit, žádný scanner ani fotoaparát nedovedou všechny barvy LABSu rozlišit.
Některé modely je občas možno potkat s dalším parametrem "A", vyjadřujícím míru průhlednosti dané barvy.
Dále:
Gamut - znázornění samotného prostoru barev.
Bitmapa
Bitmapa, nebo-li rastr, je pole nul a jedniček (odtud název Bitmapa). Nuly a jedničky (tedy pomyslné stavební kameny všeho kolem IT) reprezentují elementární (nejmenší) jednotky grafické informace (tzv. pixely). Představte si, že nakreslíte japonskou vlajku (viz. obrázek) a papír s ní pak vložíte do skeneru. Přístroj vaši kresbu digitalizuje, to znamená, že ji převede na jedničky a nuly do rastru nebo také rastrové mřížky. Jak vidíte na obrázku, digitalizace rozloží celou oblast na pixely, tedy na nejmenší elementární částice vsazené do mřížky (= rastru). Skener poskytne svému digitalizačnímu programu následující informace – tvar a barvu. A ten pak dopočítá, která políčka rastru jsou plně červená a která mají nějaký stupeň průhlednosti. Na obrázku je dobře vidět, že čím víc se blížím k okraji červeného kruhu, tím jsou políčka více průhledná, až téměř nejsou patrná. Když je zdroj (v našem případě skenovaná vlajka) dostatečně velký, lidské oko hrany tvořené průhlednými políčky vnímá jako ostré "dokonalé" hrany. Přesně jak můžeme vidět na horní části obrázku. Stejný princip platí i u digitálních fotografií. Jde jen o rastrovou mřížku (která je x políček vysoká a y políček široká – tomu se pak říká rozlišení) s mnoha pixely v nejrůznějších barvách a s nejrůznější mírou průhlednosti. Rastrová grafika je už z podstaty grafika ztrátová. Reálný svět není tvořený z kostiček, ale z opravdových, svým způsobem dokonalých křivek (říká se, že je spojitý). Ať chceme nebo ne, rozložením na kostičky vždy dojde ke ztrátě informace. Vždycky záleží na tom, jak citlivé máme záznamové medium a kolik je schopné "zachytit" informace. V současnosti se citlivost u digitálních fotoaparátů počítá na tzv. Megapixely.
Bitrate
Bitrate neboli datový tok je údaj, který udává, jaké množství informací za daný čas proteče po nějakém datovém spoji, nebo popíše nějaký jev (například pohyblivý obraz, nebo zvuk). Udává se většinou v bitech za sekundu (bit je nejmenší jednotka informace, která může existovat).
Datový tok může být buďto neměnný (CBR) nebo v čase proměnlivý (VBR). Zvláštním případem proměnlivého datové toku je tok zprůměrovaný (ABR).
V případě videa na počítači se podle něj dá poznat, jak moc dat je použito k popisu jednoho detailu/celku obrazu/zvuku a přibližně i jak moc bude výsledek kvalitní. Větší tok znamená lepší kvalitu, ale větší soubor. Některé formáty uložení videa či audia jsou ale schopny dát špatné výsledky i přes veliký datový tok.