autorem je Viki

Pohyb kamery

Kdyby celé filmy vznikaly tak, že kameraman postaví kameru na jedno místo a to, co má před sebou, prostě natáčí, byla by to pěkná nuda. A tak filmaři vymysleli hned několik způsobů, jak udělat záběr zajímavější a dynamičtější.

Pevně umístěná kamera (na stativu)

Švenkování

Jedná se o otáčení kamery kolem svislé osy zleva doprava (nebo obráceně) – tak se nám podaří horizontálně zmapovat prostředí. Rychlost švenku ovlivňuje vyznění celé scény: zatímco pomalé švenky nám poskytují přehled o situaci, simulují rozhlížení (vidíme, že turecká jízda se táhne od obzoru k obzoru), rychlé švenky zvyšují dramatičnost scény.

Otáčení

Pevně umístěná kamera se tentokrát pootáčí kolem vodorovné osy, a to směrem shora dolů (nebo naopak). Typicky si v souvislosti s tímto pohybem vybavíme záběr, kdy si kamera prohlíží hrdinku / hrdinu od střevíčků na vysokých podpatcích / kožených polobotek přes oblé boky / široká ramena až po sympatický úsměv / drzý výraz v očích. Takovým způsobem situaci vidíme, pokud skláníme nebo zdviháme hlavu.

Otáčení umožňuje kameře odhalit místa, která by při horizontálním švenkování zůstala mimo záběr – například špičky věží katedrály nebo naopak mříž kanálu na silnici.

Převracení

Kamera se znovu otáčí kolem vodorovné osy, tentokrát se ovšem jedná o osu procházející objektivem kamery a zároveň okem kameramana. Záběr se tak vlastně „překlápí“ ze strany na stranu.

Ve filmové praxi se jedná o velmi netypickou techniku, protože jen málokdy potřebujete vyvolat v divákovi pocit, že právě převrátil hlavu z jednoho ucha na druhé. Jejím prostřednictvím lze dobře simulovat snad jen záběry z lodi plující na rozbouřeném moři.

Pohyblivá kamera

Není-li kamera umístěna staticky, ale je mobilní (např. na vozíku, ten na kolejnicích a ty na zemi), má kameraman další možnosti jak záběr rozpohybovat: kamerové jízdy.

Kamera se pohybuje směrem osy, ve které snímá

Jedná se o tzv. paralelní jízdu. Scéna se nám tedy přibližuje (kamerový nájezd) nebo naopak vzdaluje (kamerový odjezd).

Kamera se pohybuje jiným směrem, než kterým snímá (např. kolmo)

Může tak například provázet hlavního hrdinu na procházce, sledovat jedoucí auto nebo třeba letící kulku.

Transfokace ("zoom")

I když je kamera pevně umístěna a znemožníme jí i otáčení na stativu, pořád má kameraman dobré šance pořizovat dynamické záběry – docela dobře k tomu poslouží systém čoček, který umožňuje přiblížení či oddálení scény, tedy tzv. transfokaci (v dnešní době známou zejména pod pojmem „zoom“). Zoom často nahrazuje kamerový nájezd či odjezd, jeho účinek ale není zcela stejný – při kamerových jízdách kamera fyzicky vstupuje do scény a vzájemná poloha snímaných objektů se tedy v záběru mění (divák jakoby vstupuje do záběru nebo z něj vychází). Zoom nám poskytuje pouze přiblížení či oddálení scény, tedy vjem, který člověk bez objektivu nikdy neuvidí.

Skládání pohybů

Jen pro úplnost dodejme, že filmoví kameramani nepodepisují žádnou smlouvu, která by je nutila využívat vždy právě jen jeden ze zmiňovaných pohybů, často je proto kombinují a nic jim nebrání nechat se zbytkem štábu vozit supermarketem v nákupním košíku a současně přitom švenkovat přes polévky Vitana, otáčet kameru po slušivých uniformách prodavaček a zoomovat na ty nejzajímavější detaily. Tvůrci AMV takové možnosti nemají, nejsou proto ale frustrovaní a kromě kamerových technik využívají i mnoha jiných (například střihových) kouzel, která kameramanům tají.