Velikost záběru

Velikosti záběrů jsou definovány vzhledem k velikosti lidské postavy, neznamená to ovšem, že záběry, které postavy nezobrazují, házíme (co se velikosti týče) do jednoho pytle. I obentó lze zabrat z dálky, nebo v detailu.

Velký celek

Záběr, ve kterém je postava málo zřetelným objektem. Jedná se o záběry na krajinu, budovy, davové scény, v extrémních případech pak například pohled na Japonsko z ptačí perspektivy.

Velký celek poskytuje divákovi možnost orientace v prostředí, je dobrým úvodem do situace. Velké celky jsou často, vzhledem k množství detailů, záběry obtížně čitelné a nehodí se proto pro rychlé, dynamické střihové sekvence.

Celek

Celkový záběr klade důraz na místo, kde se scéna odehrává. Důležitý je vztah mezi hrdinou a prostředím – jeden záběr umožňuje ukázat celou postavu a zároveň to, co ji obklopuje. Divák je schopen rozlišit pohyb postavy, výrazná gesta, ale její mimiku pouze v omezené míře.

Polocelek

V hlavní roli se ocitá postava (celá, někdy uříznutá u kotníků), prostředí ustupuje do pozadí. Záběr plně využívá gestikulaci postavy.

Polocelek, podobně jako celek, umožňuje dobře zachytit pohyb postavy v průběhu scény, tyto záběry se proto typicky využívají například v akčních nebo tanečních pasážích.

Americký záběr (americký plán)

Postava je v záběru zobrazena přibližně po kolena (od hlavy, nikoli od paty). Označení „americký záběr“ je odkazem na westerny, kde se tento typ záběru často používá, aby divák viděl na kovbojích to důležité, tedy – hádejte co.

Tento záběr je charakteristický pro rozhovory postav. Nalezneme ho často v latinsko-amerických telenovelách – jednak tam postavy spolu často vedou dialogy a druhak herečtí představitelé neumějí hrát dolní polovinou těla (tedy, zvládají to ještě o něco hůř než tou horní).

Polodetail

Na tomto záběru je postava od pasu či hrudníku nahoru. Polodetail z velké části eliminuje gestikulaci postavy (výrazná gesta se do záběru nevejdou), dává ale větší prostor mimickému vyjádření.

Detail

Většinu záběru zabírá obličej, nebo aspoň hlava. Tento druh záběru se zaměřuje na mimiku postav, klade tedy důraz na jejich vnímání a prožívání. Najdeme ho proto často v emočně vypjatých scénách.

Jak už bylo zmíněno výše, detaily nejsou vždy jen záběry lidských postav.

Velký detail

V záběru se ocitá podstatná podrobnost (nejen) lidské postavy (např. oči, ústa), příp. nějaká důležitá rekvizita.